Spoustu let, rutina a zajeté koleje ve spoustě domácností představují začátek postupného vyhoření. I toto je případ, kterým si spoustu lidí prochází.
Společně jsme se zaměřily na:
Její představy a očekávání
Vlastní hodnoty
Časová efektivita
Jaký typ člověka partner je
Proč si vybrala právě jeho
Jak správně tuto situaci s partnerem vykomunikovat
Ahoj, tak i já vám sem přispěji svým příběhem. Snad to pomůže i dalším stejně tak, jako mě. Dlouhou dobu na mě byly veškeré organizační povinnosti. Domácnost, vaření, kroužky, úkoly, výlety, úřady, papírování a přitom jsem také chodila do práce. Došlo to až do bodu, kdy jsem se necítila jako součást rodiny, ale jako někdo, kdo zařizuje jen její chod. Rozhodovala jsem úplně o všem. Byla jsem šíleně unavená, demotivovaná a k vyhoření jsem neměla daleko. Až s Marťou jsem zjistila, že jsem byla hlavně frustrovaná. Tím, že jsem to doma vzala celé na sebe. Pomohlo k tomu i to, že já jsem to přece dělala nejlíp a chtěla jsem mít vše pod kontrolou. No, sebe jsem neměla.
Já, která zvládne všechno, jsem postupně nezvládala a odráželo se to i na vztahu s dětmi i chlapem.
Abych tu nevypisovala román. S Marťou jsme to vzaly od píky. Nebylo to úplně na chvíli. S manželem jsme začali fungovat jinak i když nejdřív nechápal, co se to se mnou děje. I jemu už jsem konečně dokázala vysvětlit bez křiku a výčitek, co si přeji a co potřebuji. Nikdy mi nebylo líp. Ale věřím, že kdo todle nezažije, tak to úplně nedokáže pochopit. Ze srdce děkuju, K.
Kristýna, 39
